Přidat odpověď

Ahoj,syn mi to taky dělal. Ještě k tomu se hrozně styděl a když jsme někde přišli, tak mne pevně chytil za nohu, takže jsem se nemohla ani pohnout. Nepřešlo to ani, když se narodila malá. Sice to vztekání přešlo, ale začal se počůrávat a kde mohl, tak mi nějak znepříjemnil život. Nejčastěji na veřejnosti, doma se moc neodvážil, protože věděl, že by dostal. Teď když čekáme další mimi, čekala jsem, že mi to začne dělat i dcerka, ale ta je celkem v klidu. Na miminko se moc těší, žádný vzdor, ubližování ani nic takového. Už jsem si říkala, jestli to není spíše klučičí záležitost. Ale myslím si, že je třeba i v tom vzteku a vzdoru vymezit jasná pravidla, aby děti věděly, co smí a co ne. Syna jsem vždycky zavřela do obýváku, dokud se nevyvztekal. Taky kopal do dveří a všechno možné (vydržely všechny), ale když viděl, že se s ním nebavím, dokud se neuklidní a nezačne se chovat normálně, tak toho postupně nechal. Jednou tam byl snad hodinu. Hrůza, vzpomínám na to nerada, protože to bylo fakt na bednu. Tak ať to taky máte rychle za sebou.