Přidat odpověď

Já to mám podobně, s tím rozdílem že děti máme 4 a trvá to s krátkými přestávkami už asi 15 let. Naštěstí nemáme žádné velké dluhy, finančně se to zatím dá celkem zvládnout, ale na služebnou už bych neměla. Finančně v podstatě od začátku našeho manželství všechno táhnu sama, přídavky na děti žádné. Manžel za celých těch 15 let chodil do práce přesně 11 měsíců, takže neměl nikdy nárok ani na dávky v nezaměstnanosti, navíc jsem za něj platíla i zdravotní pojištění, protože on přece nepůjde na ÚP jak nějaká socka.
Práci mám dost náročnou - zodpovědnost, hodně času trávím v práci, služební cesty atd. Po návratu z práce najdu doma totéž co ty, bordel všude, lednička vyjedená, špinavé nádobí, atd. Taky si přiadám jak otrok, manžel to ani příliš neocení, vyčítá mi, že chodím pozdě z práce a že jezdím na služebky místo abych mu vařila teplé večeře... Asi si myslí, že peníze na účet chodí samy a já do práce jen tak pro zábavu. Často se kvůli tomu hádáme, přesvědčování aby si našel práci už jsem dávno vzdala..
Už jsem mnohokrát uvažovala o rozvodu, jenže to bych si moc nepomohla, nedovedu si představit, jak bychom si dělili majetek, z čeho bych mu vyplácela půlku baráku atd. Svým způsobem ho mám pořád ráda, postará se o děti, ale jinak je úplně nepoužitelnej. Takže mi nezbývá než to vydržet s ním až do smrti nebo dokud se z toho dočista nepomátnu.