Přidat odpověď

MOnty, nedá mi to nezareagovat, i když už si to asi nikdo nepřečte. Ono se ti to mluví, když to nebyl tvůj plod, jehož plesknutí bys slyšela. O tom případu jsem psala já. Žena, o kterém jsem psala je věřící. Neuvažovala o pohřbu nebo rozloučení, ale určitá důstojnost se mohla zachovat, situace pro ní byla strašně stresující. Kdo neprožil, nemůže si představit. Na druhou stranu v naší rodině (to které žena patří) je pořád snaha ošetřovat staré a nemocné až do úplného konce doma, dle přání nemocného. Takže možná s tím zobecňováním opatrně.
Ono si stokrát můžeme říkat jak by to mělo být a co bychom chtěli v tom a tom případě... jenže nikdy nevíš, jak to bude doopravdy, když se do té situace dostaneš. Ať se jedná o potrat, o rozhodnutí o potratu, o starání o umírajícího atd atd