Přidat odpověď

Hroudo, věř, že bych se skutečně nikdy nezaptala. Pokud by to bylo jinak, beru to tak, že když mu to neřekli, měli k tomu důvod a tudíž si ho beru s tím, co vím.
A co se týká testů dědičnosti - pokud by mi budoucí manžel řekl, že se vezmeme, až si uděláme testy, tak ho pošlu do hajzlu /a možná i jinam/, neboť bych se cítila jako kůň na rynku, kterýmu okukujou zuby, jestli bude dobře tahat, případně jako vhodný inkubátor.
Možná, že to je někde běžné, ale tady ne a tudíž by se mě to dotklo - velmi. Beru to tak, že pokud má pochybnosti, nechť jde o dům dál.
Ale uznávám, že něco jiného je, pokud bych věděla, že v mé rodině je nějaká dědičná zátěž a pokud se moje geny spojí s určitými, je velká naděje na určitý druh onemocnění. To bych vědět chtěla.
Ale v případě - co by, kdyby - to ne. Můžeš mít dítě s tzv. zdravým jedincem a ono se ukáže, že až tak kompaktibilní nejste - to já sázka do loterie.