Přidat odpověď

Tak na toto téma tady byla diskuze už několikrát, utkvěl mi v hlavě příspěvek jedné medičky, která psala, že při přednášce o Vojtově metodě jim profesor říkal, že při přemýšlení o tom, jestli cvičit Vojtovku nebo ne, je třeba zamyslet se nad tím, jestli chceme mít z dítěte psychicky vyrovnaného vozíčkáře nebo neurotického "chodiče". Myslím, že je to hodně výmluvné. Já jsem s dcerou taky asi rok cvičila, rozestup břišních svalů, přestala jsem v době , kdy u toho začala řvát a silne protestovala. Byla už větší, tak se jí to dalo vysvětlit, ale stejně jsem se řídila instinktem a nechali jsme toho. Největší problém je podle mě v tom, že metoda je nadužívána, profesor Vojta ji vyvinul pro děti nějakým způsobem postižené. Jinak my žijeme v zahraničí a je pravda, že tady se spousta věcí odpravdu neřeší, nechává se přirozenému vývoji, tabulky se tolik nesledujou jako v Čechách.