Taky se snažím jeho vztekání ignorovat (pokud to jde a nejdeme třeba zrovna po ulici, to ho popadnu a domů donesu, i když už má 18 kilo). Ale kdo na to má mít hernajs porád nervy! Začne se vztekat, že mu nedovolím, aby se převlíkal na kuchyňské lince, já si ho nevšímám, samozřejmě si nic nevyřve, dělám, jako by tam nebyl, ale HODINU v kuse jekot a ryk. Já se chci taky v klidu nasnídat!!!
Ještě, že bydlíme v domku a pod náma jsou naši. Z paneláku by nás už asi vylynčovali.