Přidat názor k článku To já poznám

Tak si to tu procitam...a premyslim..
Nasi se rozvedli, kdyz mi byly asi 4 roky..tatu jsem vidala do svych 7mi let(pamatuju si, ze vzdycky kdyz jsem se za nim stavila ze skoly, mel doma pokazdy jinou zenskou), pak se odstehoval na Slovensko a znovu se ozenil, tam jsem jezdivala taky a poznala ho jaky byl a porad je..psychicky agresivni alkoholik(hruza!).
Mamka se ale taky znovu vdala a spadly jsme vylozene z louze pod okap.Otcim me bil, rval na me denodenne ve stylu "ty sraci drz hubu a opovaz se promluvit, kdyz se bavi dospeli..." S mamkou se hadali taky denne, snazila se me zastavat, on nekolikrat odesel (za to jsem vzdycky dekovala Bohu..), ale max.po 14dnech se vratil.Detstvi jsem mela strasny..
Ted jsem v manzelstvi 2,5 roku, mame 14ti mesicniho synka a celkem krizi.Priznam se, ze o rozvodu taky uvazuju..Uz jsme o tom mluvili.Manzel ale neni zadny nasilnik, nechodi do hospody a je to v podstate hodny clovek.Muj problem je v tom, ze jsem nikdy nevidela jak ma takovy vztah mezi muzem a zenou vypadat.Doma byly jen hadky, krik, modriny a moje a maminy slzy..Asi si ani neumim muzu vazit..Nenavidim hadky, ale jinak uz asi po delsi dobe vztahu komunikovat neumim.Manzel rychle vzplane (asi jedina negativni vlastnost) a je to hned..
Chci vam vsem jen poradit, ze kdyz uz rozvod (a nekdy to opravdu jinak nejde a pro deti je to taky lepsi - netolerujte ani jedinou facku!, a psychicke tyrani je mnohdy mnohem horsi nez fyzicke..)tak prosim hodne premyslejte koho dalsiho detem domu privedete...