Přidat odpověď

Morunko, to je mi líto, ale ujišťuju tě, že když nejde o život, tak opravdu nejde o NIC.

Vzpomínám si na svůj obrovský průšvih, když jsem byla na praxi (ještě při škole). Chodily jsme na praxi zapisovat k soudu a učily jsme se, jak se vypravují spisy... Dnes vím, že blbá jsem nebyla já, ale vedoucí, která mě, studentce, která to nikdy nedělala, úkol zadala. Bylo to zahájení hlavního líčení a já jsem měla podle referátu nějakého soudce, předvolat všechny účastníky řízení a poškozené. Bylo to tuším cca 80 lidí!!!! Podařilo se mi 2 lidi neobeslat Prostě jsem je přeskočila. V den hlavního líčení se na chodbě tísnil šílenej dav, ale díky tomu, že o tom díky mé chybě 2 lidi nevěděli, musel soudce lidem, kteří to požadovali nechat proplatit cestovné, a všechny poslat domů. Když si představím, že 2 byli přivezeni z vazby (což rozhodně není zadarmo), kolik lidí si třeba vzalo dovolenou... No myslela jsem tehdy, že už se tam nikdy nemůžu ukázat, když jsem to ještě před tím jednáním zjistila, myslela jsem, že omdlím strachy co se stane... No byla to promě tenkrát tragédie a protože se jednalo o věc, kdy byli obžalovaní ve vazbě, byl to opravdu průser, ale nikdo ze mě duši nevytloukl a docela to vyšumělo. Už se mi to pak NIKDY nestalo. Dala jsem si na to velký pozor!

Teď mě úplně překvapilo, jak se mi při této vzpomínce úplě stáhl žaludek... Brrrr Ale chybovat je lidské. Hlavu vzhůru a drž se