Přidat názor k článku To já poznám

Monty!
Nebude to náhodou tím, že ti svobodní si zkrátka ještě nesáhli až na to příslovečné dno? Že zkrátka neprošli žádnou skutečně vážnou životní zkouškou, jako je ztráta blízkého člověka, strach o milované blízké, každodenní boj za to nejlepší ze života bez naprosto ideálních podmínek?
Víš, já myslím, že tzv. šťastný může být jen člověk, kterému ještě život "nedal co proto". Tedy takový, koho zatím nepotkalo nic smutného, zlého, kdo se nemusel strachovat o svůj život, zdraví a kvalitu života, kdo se nemusel strachovat o život, zdraví či kvalitu života milovaného blízkého. Zažila jsem to: rok a půl, kdy jsem chodila se svým budoucím mužem, a rok, než jsem otěhotněla (pak přišly zdravotní a posléze další a další komplikace). V té době jsem se cítila výslovně šťastná. Člověk absolutně důvěřuje osudu (mne nic zlého nemůže potkat), a též absolutně důvěřuje svým vlastním silám (já všechno zvládnu).
Ale ve chvíli, kdy člověka POTKÁ něco zlého, nebo kdy si sáhne AŽ NA DNO svých sil - a zjistí, že v některých situacích NEMŮŽE DĚLAT VŮBEC NIC, pak najednou je zaskočen, JAK TO??? Jak to, že osud (Bůh, svět...) dopustil a mne opustil? A začne přemýšlet. JE NUCEN přemýšlet o svých skutečných silách a schopnostech. A jakmile ovšem POZNÁŠ, že nejsi všemocný, NIKDY UŽ NEMŮŽEŠ BÝT ŠŤASTNÝ.
Pochopitelně - manželství je určitá zkouška - dva úplně rozdílní lidé si na sebe musí zvyknout a naučit se vycházet vstříc jeden druhému. A obzvláštní zkouška jsou pochopitelně děti. Pro někoho jsou tyto věci zkouškou větší, pro někoho menší. Ale v každém případě: podmínkou absolutního štěstí je - podle mého přesvědčení - pocit bezstarostnosti, a ten pochopitelně žádný ženatý (vdaný), popř. ještě dětný, člověk mít nemůže.
S matkou mého muže mnohokrát debatujeme - o dětech, o životě a tak. Při jedné takové filozofické debatě mi vyprávěla to, čemu ona věří. Že svět musí být vždy a ve všem v rovnováze. Jinými slovy - žádný člověk nemůže být absolutně šťastný, na každého jednou přijde určitá míra smutku, žalu, neštěstí, zkoušek. Kdo je šťastný třeba v mládí, může se na stará kolena dožít nějakých útrap; komu dá práci vychovávat dítě v útlém dětství, možná se dočká klidné puberty - a koho dítě je v dětství tvárné a poslušné, v pubertě se najednou vzpříčí a poslouchat odmítá... Tj. jestliže se někteří Tví svobodní známí, Monty, cítí dnes šťastní, ještě to neznamená, že si totéž budou moci říct v době loučení se životem...
Zdraví M.