Přidat názor k článku To já poznám

Ahoj Monty!
Chtěla bych se vyjádřit ještě k tomu druhému Tvému příspěvku.
V manželství prý každému NĚCO chybí.
Myslím, že to je o zralosti člověka, o jeho nadhledu, o jeho smyslu pro realitu, o jeho toleranci. V tak úzkém soužití dvou úplně odlišných bytostí je LOGICKÉ, že se oběma stranám něco nemusí líbit. Ale člověk byl stvořen k lásce a soužití. Kdo ji odmítá a chce si zůstat navždy sám, budiž, neberu mu to. Ale ti ostatní, kdo chtějí "lásku", blízkost někoho druhého, kdo chtějí sdílet život s někým druhým, na tom musí trochu pracovat. Pracují na tom vlastně už naše matky a otcové - jak NÁS vychovají. Pracujeme na tom my, když si VYBÍRÁME PARTNERA. Když si vybereme neuváženě nebo případně i z neznalosti někoho, kdo se ani trochu neblíží naší vlastní duši - má zcela odlišné životní priority, zcela odlišnou mentalitu, nebo třeba naprosto zásadní chyby (alkoholik, gambler apod.), pak je jasné, že s takovým partnerem NEMŮŽEME NIKDY BÝT ani spokojení, natož šťastní.
Jestliže si už pak ale vezmeme partnera, který nemá ZCELA ODLIŠNOU POVAHU nebo nějaké naprosto zásadní chyby, pak už záleží na nás dvou - jak si budeme vycházet vstříc. Jestli se budeme vzájemně potěšovat, dělat radosti, dávat najevo svůj cit, soucit, budeme se povzbuzovat, mít jeden druhého v úctě, vážit si toho, co pro nás partner dělá, a také TOLEROVAT nějaké ty drobné chyby, pak je pravděpodobné, že budeme pociťovat spokojenost, a třeba i občas to štěstí. Jestli ne, budeme místo pohlazení druhého peskovat, místo potěšení budeme vyčítat, místo konstruktivní diskuze budeme partnerovi nadávat - pak šťastní ani spokojení nebudeme, protože partner nám pochopitelně bude oplácet stejnou mincí.
No a pak je ještě jedna stránka věci. Lidé, ateisti pak především, si leckdy neuvědomují, že svět NENÍ SKUTEČNÝ RÁJ. Ano, je v něm spousta pěkných věcí. Ale NAPROSTO NEZÁLEŽÍ NA NÁS, jestli na ty pěkné věci taky dosáhneme. Na některé ano. Ale zase i tady platí ta rovnováha: chceš-li jednu věc, musíš jí obětovat tu druhou. Pozemský člověk nikdy nedosáhne na všechny krásy světa NAJEDNOU. Nikdo nikdy neměl a ani nebude mít ÚPLNĚ VŠECHNO: například ti svobodní nikdy nezakusí soudržnost, která MŮŽE vládnout mezi manželi, bezdětní nikdy nezakusí radost a pýchu rodičovství, rodiny, v nichž se rodičové pídí po více penězích, dosáhnou na luxusní auta a dovolené, ale pravděpodobně nezažijí duševní spřízněnost, a naopak rodiny, které věnují čas na udržování pěkných vztahů mezi členy, budou muset oželet lecjaké výdobytky moderní společnosti...
...Chcete-li něco vědět, nejsem pokřtěná, jsem ateistka, a vůči Bohu mám své výhrady; na druhou stranu ovšem, když mi je obzvláště krušno, představuju si, že po smrti přijdu do Nebe, ve kterém nebudu mít své nedostatky, nebudou starosti, a všichni si budem povídat, a milovat se (a jak!!!) a budeme si užívat všech těch krásných radovánek, které na Zemi nejspíš neokusíme...
M.