Přidat názor k článku To já poznám

Monty, mám otázku trochu "na tělo": PROČ ses tedy vdala a máš dítě (děti), když si TAK MOC ZAKLÁDÁŠ na tom, mít pocit absolutní volnosti a svobody?
Řeknu Ti dvě věci.
1) jestli se cítíš ublížená, že si manžel na Tebe dělá jakési nároky (což mu jistě chtě nechtě dáváš najevo, možná hádkami o to, kam kdy půjdeš, možná "jen" neverbálně vyjadřovaným pohrdáním), tak počítej s tím, že se na Tebe jednou manžel může vykašlat, a najde si jinou, která si ho bude vážit za to, co pro ni udělá (neříkej mi, že pro Tebe manžel neudělal VŮBEC NIC!); pakliže Vaše manželství zkrachuje, pak to (dle toho, co jsi napsala) bude TVOU VLASTNÍ VINOU, nikoliv vinou manžela; protože nárok partnera na čas toho druhého je ZCELA JASNÝ, PŘIROZENÝ A LOGICKÝ. Rovněž bys neměla zapomínat, že k tradičním "povinnostem" manželů je vzájemné poskytování spokojenosti: buď ujištěna, že i kdyby s Tebou manžel vydržel, SELHALA JSI v této oblasti na plné čáře: jestliže Tvůj manžel VIDÍ (neboť jistě není praštěn pavlačí), že evidentně své "kamarády" či jiné akce máš raději než jeho, je logické, že Ty ho šťastným NIKDY nemůžeš udělat.
2) NEDĚLEJ SI ŽÁDNÉ ILUZE o tom, že si "dítě na své rodiče nedělá nároky"!!! Budeš-li své dítě ochuzovat o pečlivou a obětavou výchovu, k čemuž některé děti své rodiče tak trochu sami "svádějí" svou mírností, flegmatickým přijímáním ústrků a povolností, z 99 % na to doplatí Tvé dítě - nebude kvalitně připraveno do života - a z 99 % na to doplatíš i Ty sama - buď tím, že si Tvé dospělé dítě uvědomí, jak málo jsi ho měla ráda, a odmítne se s Tebou stýkat, nebo tím, že budeš BEZMOCNĚ PŘIHLÍŽET, jak si ničí život (a že je dnes svodů dost - drogy, AIDS, gangy, zločinnost, špatné manželství, rozvody, potraty, alkohol...).

Samozřejmě existují i tací partneři, kteří jsou CHOROBNĚ žárliví na manželku a její čas. Ale nemyslím si, že by to byl Tvůj případ. Kdyby byl, jsem přesvědčena, že bys o té věci psala přece jen trochu jinak.

M.