Přidat názor k článku To já poznám

Tedy, pročetla jsem si příspěvky. Děti zatím nemám, vdaná taky nejsem, takže nejsem moc povolaná mít názor na vaše příspěvky. Ale jedno mi nejde do hlavy, když si žena po x letech manželství stěžuje, že ji manžel bije, jedná s ní hůř než s hadrem na podlahu, neříkejte mi, že v dobách, kdy jste spolu chodili ani jednou jedinkrát se neprojevil podobně. Že nic nenaznačovalo, jak se bude chovat, až opadne zamilovanost. Nedovedu si totiž představit, že někoho miluju, vezmu si ho a pak to dopadne tak, že mě dotyčný mlátí a neváží si mě. Někdy si říkám, že si to ženy snad dělají samy. Neváží si samy sebe a možná tohle bude ten problém. Vdají se a jejich hlavním zájmem je místo jejich vlastní duše uklizená domácnost, navařené jídlo a spokojený manžel. Ten pak, vida, že je všechno uděláno, zpohodlní a když pak manželka po letech procitne a chce dělat taky něco pro sebe, jemu se to pochopitelně nelíbí....a začnou hádky.
Asi si řeknete, že mě se to mluví, když ještě nemám patřičné zkušenosti. Žiju s přítelem v maličké garsonce přes dva roky, růžový brýle nemám. Snažím se o spravedlivou dělbu práce...já vytřela, on umeje nádobí po obědě, on uvařil, já umeju koupelnu....děláme to dobrovolně a samozřejmě, ale nikdy nezapomeneme si poděkovat za to, co jsme udělali pro toho druhýho. Trávíme hodně času spolu, ale on chodí týdně s kamarády sportovat, já chodím s kamarádkami cvičit. Vážíme si jeden druhého, respektujeme své potřeby. Nevím, jak budu mluvit po x letech manželství, ale doufám a věřím, že podobně jako dneska.
A ještě k pocitu štěstí. Před takovými třemi lety jsem štěstí hledala kolem sebe, v lidech a ve věcech, které jsem chtěla mít nebo měla. Pak naši rodinu postihla tragédie. Trpěli jsme všichni a těžko se znovu učili věřit a nebát se života. Ze mě byla psychická troska, nechtěla jsem dál žít, nedovedla jsem si přestavit další život. Dnes už ale vím, že tahle hrozná zkušenost mi obrovsky pomohla a naučila jedné důležité věci. Štěstí nikdy nenajdete vně ale vždycky uvnitř sebe, ve své vlastní duši. Ale miliony žen o svojí duši se nestarají a tak nejsou šťastní a trpí. Ale to utrpení je jen prostředek vaší duše, abyste prohlédly. Asi mluvím jak kniha, nevím, jak to lépe vyjádřit. Prostě nepomíjející štěstí, který každý hledá, najdete v sobě, ale ne v okolním světě.