Přidat názor k článku To já poznám

Já se musím také připojit ke skupince "šťastných". Mám přítele se kterým nejsme svoji, ale je to otec našeho dítěte. ( nevzali jsme se protože jsme oba již rozvedení a z toho plyne určitá nedůvěra k této instituci ) Ale normálně fungujeme jako rodina. Muž má dceru i mě moc rád. V příbuzenstvu také máme určité "perličky", ale vše se dá zvládnout. O výchovu se dělíme, hlídání máme dost, takže poměrně často nekam vyrážíme ...... a peníze nám nechybí. Pracujeme oba a práce nás baví.
Tak a ted když to čtu, tak mi to teprve připadá jak pohádka. Takze to šťestí existuje. :) promiňte