Přidat odpověď

Petadurko, chápu Tě.
Prožívala jsem to samé, byla jsem na SŠ. Co mi na tom vadilo, že se mamka chovala jako praštěná puberťačka a tím ubližovala tátovi. I když jejich manželství nebylo ideální (nebylo = taťka už zemřel, píšu o skoro dvacet let starých záležitostech), táta byl moc hodný a takovéhle řešení jsem mu nepřála. Dlouhé zamilované pohledy z okna, nevnímala, dělala různé narážky (ne místa, kde s tátou nikdy nebyly a podobně).., podivné procházky, dvacetimutové návštěvy WC (psala tam různá psaníčka, nebyly mobily). Jednou jsem omylem našla její hodně odvážné fotky (velmi mírně řečeno).. v kabelce, kterou měla ode mne půjčenou..
Trápilo mě to, ale nic jsem neříkala, nikomu.

Když to za pár let prasklo a milencova manželka řádila jak černá ruka, mamka od nás chtěla ochranu a pochopení. To už jsem však byla vdaná a měla svou rodinu, neangažovala jsem se..
Podle všeho to trvalo i dál a možná i dosud.