Přidat odpověď

Malvínko,
ty jsi dospělá,tvoje matka je dospělá. Co bys udělala, kdyby to nebyla tvoje matka, ale kamarádka? Nespíš bys počítala s tím, že je nespolehlivá, a omezila s ní styky, nebo je nějak směrovala tak, aby ti nekomplikovala život.
Vlastní matce se to dělá těžko, protože má člověk pořád pocit "dítěte" a podle toho jedná. Ale dokud se k ní nezačneš chovat tak, jak by ses zachovala k osobě sice blízké, ale nepříbuzné, tak se z toho nevyhrabeš.
Je to příšerně těžké a já jsem to (jakž takž) dokázala až díky svému muži, který mi to neustále opakoval a naučil mě přehrát se do role dospělého a tak s matkou jednat, ačkoli ona to nikdy docela nepřijala.
A jak se to pak hodilo, když těžce onemocněla a já se o ni starala! Najednou byly role obrácené, ona byla bezmocné dítě, navíc někdy protivné a ufňukané (plným právem samozřejmě - měla bolesti a taky strach, protože umírala a věděla to). Kdybych se tou dobou už neuměla chovat vůči ní jako "dospělá", nezvládly bychom to spolu.
Já vím, že tohle je extrém, ale i tam to může dojít. Držím palce, ať to ustojíš!