Andy ano to bude trvat, chvíli, než se to usadí, nakonec nebudeš ani věřit tomu, cos v tomhle věku všechno sama zvládala. Odešla jsem od manžela jen s dcerou, kterou jesm v podstatě "vyměnila za majetek" , rozvod se táhnul kvůli tomu, že manžel mě dusil, věděl, že dceru chci do péče já, on o ni až tak nestál jako o tu moc nade mnou, trvalo přes dva roky, nakonecjsem mu kývla, že teda nic nechci, jen ať mě nechá na pokoji, zůstal mu nově postavený vybavený dům, já byla u rodičů v jedné místnosti, dceři bylo necelých 5. Protože jsem musela odejít z práce, kterou jsem dělala v místě bydliště a jinou jsem hned nesehnala, tak jsem chodila uklízet do rodin, nakonec jsem u toho zůstala, protože to bylo tak na 4 - 6 hod denně , než jsem dostala místo v normální firmě. Byla jsem dlouho sama, paj jsem se seznámila s chlapem, kde jsem myslela, že by to mohlo klapnout, takže jsme si pořídili spíš na jeho na jeho přání dítě, ale bohužel to neklaplo, takže jsem nakonec byla sama s dvěma dětma, jedno z toho mimino.
Hele, dneska, po letech mám dobrou práci, mám hodného partnera, zvládla jsem si po nástupu do práce po druhém dítěti pořídit na hypo byt ( pravda něco přidali rodiče, ale u nás jsou byty příííšerně drahý, pokud by naši nepomohli, tak bych prostě šla bydlet na dojezdovou vzdálenost do některé sousední levnější obce, kde jezdí nějaká hromadná doprava, kvůli práci, auto totiž nemám a nechci.
Ono je jasný, že si jako mladá maluješ, jaký to bude fajn, hodnýho chlapa, co se postará, hodný zdravý děti, dost peněz na hezký bydlení a koníčky, prostě pohoda. No, hodně lidem to nevyjde, ale opravdu věř tomu, že časem se tohle trápení, co teď máš urovná. Hlavní snad jen abys dotáhla úředně do konce věci kolem rozvodu apod. A možná takové povzbuzení : buď ráda, že máš dítě takle mladá, protože až Ti bude třeba 40, tak budeš mít volný ruce na svůj život, protože dítě bude samostatná jednotka