Ivo a Šáry!
Tak se tedy mé pocity asi nedají zobecňovat. Já se tedy kolikrát cítím dost frustrovaná tím, že "mám své dno", přes které nelze jít, a jsem nešťastná, že to nezměním. Spokojenost či štěstí taky pociťuji, ale ne vždy. Dokud jsem nevěděla o svém "dnu", víc jsem si důvěřovala - a byla jsem šťastnější...
Nakonec je to vlastně lepší, že všichni lidé nezakoušejí to, co já. Přeju vám to, protože je vůbec nejlepší, když vás prožitá krize posílí a nabudí víc spokojenosti...
Zdraví M.
Předchozí