Přidat odpověď

Máme doma něco podobného, ale spíš mě napadají zcela jiné myšlenky... A to jestli náhodou nejsou ty extrémní výstupy, záchvaty zuřivosti atd. vinou nás matek? Jako že jsme na svá dítka příliš tvrdá, nekompromisní apod.? Že nedokážeme řešit "tyhle situace" dostatečně klidně/bezemočně, aniž bysme svým jednáním svá dítka ještě více neprovokovala? Já nechci soudit vás ostatní, třeba je to jen můj problém. Já sama o sobě otevřeně přiznávám, že mám určitou poruchu osobnosti, že mám obrovské sklony k hysterii a tak v mé přítomnosti je vzteklounek více vzteklý, než když je například se svým otcem, svou babičkou apod. A čím "cizejší/nezaujatý" člověk se v jeho blízkosti objeví, tím hodnější náš vzteklounek je... Jasně, že tyhle všechny vzteky patří k přirozenému vývoji, že si tím každé dítko musí projít, ale tak nějak mi to připadá, že to jak to u dítka probíhá do jisté míry závisí i na rodičích. Nebo jsou mé myšlenky naprosto mylné?