sOUHLAS, KDYŽ TÍMHLE OBDOBÍ,M PROCHÁZELA MOJE STARŠÍ (PŘI ODCHODU Z HŘIŠTĚ SE HYSTERICKY DRŽELA PROLÍZAČKY A JEČELA "domůůů nééééééééééééééééé") udělala jsme to stejně, bafla odnesla, bylo to kruté období, měla jsem pocit, že jsem ji nezvládla, že bude hůř a hůř, že moje výchova není správnýá, že to prostě vedu špatně, když mám tyhle "výsledky"....dooost jsem s tím bojovala....pak už jsem začala být laxní, flegmatická, řžádná sranda, nic mě s ní moc nebavilo, páč jsme věděla, že pokud jkí udělám radost hřištěm, odměnou mi bude řev, že je toho málo, pokud jí udělám radost zmrzlinou, bude spokojená a šťastná jen do té doby, než řeknu "druhou už ne" a moje "snažení" bude zase v háji...
Když jsem to už vzávala, stal se tzázrak, začala se "rovnat"..pochopila, zabrala, samo od sebe přišlo zlepšení
teď už to nedělá
ale to období mě ještě teprve čeká u té druhé a ta je povahou štír, to si teprve asi užiju
bude to dobrý, k maturitě s tím nepůjdou
je