Přidat odpověď

Mně se zavírání do místnosti osvědčilo, ale synek asi nebyl tolik demoliční jako ten tvůj. Kolem 2,5-3 let dělat přesně to co ty popisuješ, záchvaty vzteku kvůli něčemu co má udělat, často i bezdůvodně... Asi dvakrát mi ruply nervy a nařezala jsem mu, což ale vůbec ničemu nepomohlo, akorát jsem se pak sama styděla. Tak jsem ho zavřela do ložnice, ne jako trest, ale s vysvětlením, že se musí uklidnit a odpočinout a že to nejlíp zvládne sám a tam. Pevné objetí vůbec nepomáhalo, byl akorát vzteklejší, ani studená sprcha, to byl úplně nepříčetný, a fyzické tresty taky vůbec ne. Jako dvouletého jsem ho musela do pokoje zamknout, jinak letěl za mnou a vztekal se dál, sice kopal do dveří, ale nemají skleněnou výplň, takže brzo pochopil, že to k ničemu není. Později už v pokoji zůstal dobrovolně, tak nějak akceptoval, že se tam musí napřed sám uklidnit a pak ho utěším a budeme řešit problém. ideální stav bude, tak jak to má syn mojeho kamaráda - je mu ž a je neuvěšitelný vztekloun. praktikovali to samé, a teď když ho popadne záchvat, sám řekne: tati, já musim nahoru jít se uklidnit.