Přidat odpověď

Gerberko, tady jde o to, že ta hranice je prostě nevratná....když je ti pětadvacet, tak nic neřešíš, řekneš si, že když bude situace, chut a příležitost...tak klidně ještě za deset, patnáct let...ale čtyřicítka je prostě v tomhle předěl.


No, člověk asi nemá bejt "rozežranej" a má bejt rád za to, co reálně má. To myslím jako nadsázku. Jsou čtyřicátnice, co nemají ani jedno dítě a asi mít nebudou.
Nedávno jsem četla rozhovor s režísérkou Kopáčovou, ta má až ve čtyřiceti první miminko a říkala, že to pořád odkládala a kdyby mohla, odkládá ještě, ale došlo jí, že ve svým věku tuhle možnost skoro "prokaučovala", tak se vzchopila a odkládat přestala.