Přidat odpověď

Dobrý večer,
jdu si pro dobré rady. Bohužel spolu s partnerem bojujeme při výchově našeho dítěte(15 měs). Uvedu příklady. Partner zastává názor, že děti nepatří do postele rodičů a vadí mu, i když si ráno na "dospání" přesunu dítě k nám do postele. Argumentuje tím, že takhle z něj vyroste nesamostatný člověk. Nebo dítě spadne, uhodí se do hlavy, začne plakat. Já jej vezmu, chovám, abych ho utišila. Partner do mě hučí, ať jej položím na zem, ať se s tím popere samo. Dle mýho názoru je důležitý projevit, že chápu, že má dítě bolístku, utěšit, vedu jej takhle k tomu, že se jednou jednak nebude stydět ukázat své emoce, jednak bude empatické k citům a potřebám druhých. Dle partnera vychovávám dítě tak, že bude rozmazlené a nesamostatné. Co dělat, když se názory rodičů na výchovu takto liší? Dá se to nějak vyladit? Mrzí mě, že si pak druhý rodič myslí, že nemá podíl na výchově, že je vše jen podle matky. Ale nemůžu si pomoct, chovám se tak, jak velí srdce. Řešily jste něco podobného? Přiznám se, že v dobách předdětných mě nenapadlo pátrat, jak by se budoucí rodiče shodly/neshodly v takových situacích. Díky za názory.