Přidat odpověď

To je moc krásné téma.

Jen mně mrzí, že ty odpovědi jsou víc o penězích a materiálnu, než o pocitech a touhách - nic ve zlém...

Osobně to vyřešené nemám. Měla jsem dvě děti do 25, o deset let později jsem úplně fyzicky toužila po dalším, pamatuju si ty stavy, kdy jsem málem lezla venku do každého kočárku - ale potlačila jsem to právě tím rozumem. V téměr 39 letech jsem naprosto nečekaně a neplánovaně otěhotněla a i když jsem se setkala s převážně odmítavou reakcí okolí, bylo to naprosto to nejlepší, co se mi mohlo kdy stát. Zažila jsem a pořád zažívám ohromný pocit naplnění. Děsně jsem si užívala těhotenství, porod, kojení... A téměř současně přišla zase ta až fyzická touha po tom, zažít to ještě (.. a ještě, a ještě... ). Mockrát jsem obrečela, že to už neprožiju, nějak se pořád nemůžu smířit s tím, že to bylo naposledy.
Je mi 41, fyzicky se začínají objevovat první příznaky přechodu, jasně že to může trvat ještě pár let, ale ta definitivní hranice se hrozně rychle blíží.