Přidat odpověď

nomiš, tak nějak. To, co popisuješ, vidím kolem sebe každý den. Ani nevím jak to, že jsem si zvolila jinou cestu. Nejsem věřící v tom (alespoň ne tak, že bych byla součástí nějaké církve) a taky jsem nikdy neviděla svůj smysl života ve skákání okolo dětí a manžela. Přesto to přišlo a já během studií VŠ čekám už druhé dítě a mám pocit, že je to tak nějak PŘIROZENÉ a že to mělo bý součástí mého života Doufám, že ještě nejsem na konci své reprodukční kariéry. Uvidíme, jak to bude s financema a mýma (našima) fyzickýma a psychickýma možnostma.