Přidat odpověď

K tomu přechodu bych chtěla napsat svojí zkušenost - pro mně to je nebo spíš byl taky takový strašák ve smyslu, že to pro mne znamená opravdu jakýsi předěl, konec možnosti otěhotnět, asi tak nějak možná přehnaně ale pocitově "konec ženství"... Ovšem poslední pár měsíců mám fyzické problémy takového rázu, že si říkám, že než prožívat tohle, tak snad už raději nic - třeba i to příroda zařídila moudře, že ten konec bude vlastně vítaný.
A ještě jeden postřeh - u mne rozhodně to toužení po miminku bylo spojené s tím, že jsem ze zdravotních důvodů musela přestat s hormonální antikoncepcí, takže mne napadá, jestli právě to nebrání tomu přirozenému prožívání?