Přidat odpověď

Jaano, ja pisu o situaci zakladatelky...

Pokud jsem s partnerem komunikovala dostatecne a jeho duvody jsou mimo (jsme zabezpeceni, neresi se treba riziko zdravotnich komplikaci matky ci potencionalniho ditete atd...) a ja vim, ze ma touha neni jen momentalnim poblaznenim a naopak jeho chovani je nezduvodnitelne a natruc tak ano...je produktivnejsi odejit...jenze takovych pripadu neni zase tolik...zejmena ne, kdyz uz ve vztahu jedno dite je a od nej se odvyji dalsi odpovednost vuci nemu...nevim nakolik bych mohla sama sobe zduvodnit, ze odchazim od muze, ktery je nasemu diteti skvelym otcem a chce jim byti nadale...a i manzelem, ale jen nechce dalsi dite...a nejen sobe, jak bych to oduvodnila tomu diteti jednou...je to dost tenky led na rozhodovani a urcite nelze brat jen v potaz svou primarni touhu, ale vsechny aspekty...clovek (bohuzel) ne vzdy muze mit vsechno co chce...

Nevidim nic uchvatneho na tom prosazovat svou touhu po diteti na ukor pocitum partnera...pokud ho k jeho rozhodnuti vedou logicke duvody tak je to fifty fifty...a proste se musi nekde ustoupit...a je moznost, ze ustoupi zena a do konce zivota bude litovat, ze dite nemela, nebo ustoupi muz a nebude schopen si k diteti vybudovat vztah ci dokonce polevi vztah vuci zene...tady se proste resi pocity svou lidi, kteri na ne maji naprosto schodne pravo a nemyslim, ze by se to melo resit dupanim do zeme a dokazovani, kdo ma navrh a na jaky pocit vetsi pravo...