To záleželo na konkrétní situaci. Většinou jsem vzala nějakou práci, protože jsem ji nutně potřebovala, nicméně mně nějak neuspokojovala, buď bylo málo peněz, nebo častěji zaměstnavatel očekával, že mu věnuju celý svůj život a budu hákovat neustále, samozřejmě mi to nezaplatil, ale i kdyby jo, tak by to pro mně nebylo ono. Já zastávám názor, že nejenom prací živ je člověk.
Co říkat novému potenciálnímu zaměstnavateli v tomto případě, nevím, to by se vidělo na konkrétním případě, nejspíš bych to ale svedla na peníze, ty jsou asi obecně nejvíc tolerovány.