Přidat odpověď

Dostala jsem se do situace, kdy se nám do manželství přimotal někdo další. Nechci být moc konkrétní, ale termín "kamarádka" asi bude stačit. Nechci ani rozebírat jestli s ní manžel něco má nebo nemá. Snažila jsem se manželovi věřit, ale za tu dobu - několik let, se ze mě pomalinku stává žárlivá paranoidní stíhačka. Tedy nelezu do mobilu ani do mailů, to ne, ale už si tou důvěrou nejsem jistá.
Nechci se rozvádět ani od manžela odcházet, potřebuju se od toho všeho prostě odpoutat, srovnat si všechno sama v sobě, aspoň trochu normálně fungovat.
Podařilo se některé z vás z podobné situace vyjít se zdravým rozumem? S hrdostí? Potřebovala bych , aby se mě každý jejich pohled (třeba i naprosto nevinný) tolik nedotýkal. Abych to nebyla já, kdo pak po večerech doma brečí v koupelně. Chtěla bych, aby se mi podařilo nedělat manželovi doma scény.
Chtěla bych, abych byla samostatná a sebevědomá.
Ale jak na to? Když je ze mě tak akorát paranoidní žárlivá troska?
Ještě dodám, že jsem o tom s manželem několikrát mluvila. Většinou nechápe co po něm chci a nechápe v čem je problém, když přece nic špatného nedělá.