Přidat odpověď

Děkuju Ono je to těžké. Tohle není o kafi jednou za dva týdny. Tohle je každodenní vysedávání před barákem s dětma. Společné výlety s její rodinou ( její manžel je takovej hodnej ťunťa). Společné trávení prodloužených víkendů a tak dál a tak dál.
Manžel ví, že mi to vadí. Ale v podstatě mi naznačil, že je to můj problém a ne jeho.
Hodně jsem se snažila výletovat s nima, vysedávat před barákem. Jenže si mnohdy připadám jako chůva dětí toho krásného a šťastného párečku. Sama si připadám jako když ho hlídám a pak mi vadí, že si mě nevšímá. Ach jo, jsem hrozná :-(
Na druhou stranu mi v lepších chvilkách tvrdí jak moc mě miluje a jí, že by doma nechtěl ani za nic ... blá blá.
Lituju, že jsem to neutnula už v začátcích, ale tenkrát jsem ji považovala ještě za svou kamarádku a nikdy by mě nenapadlo, že se budu takhle trápit.
Když jsem já utnula kamarádství, tak už bylo pozdě.
Ještě dodám, že opravdu nevím, jestli spolu něco mají nebo nemají. Já už jsem jen z té své tolerance a blbosti udolaná.