Přidat odpověď

jak jsem psala výš, tady u nás.. normální státní školka ve městě s 20.tis obyvateli.
Možná to spíš bylo proto, že standardně dvouleté děti prostě nebrali, až od třech. A pokud si chtěla dát dvouleté, tak muselo splňovat to, co tříleté.. :(

V té jedné mi dokonce ředitelka řekla, abych tam malýho jako nedala.. ona s tím obtěžovala a zatěžovala učitelky, s takovým prckem a já si to pak po čase nerozmyslela a nedala si ho do jiný.

Tak jsme zvolili druhou, kde byly učitelky moc príma a měli jsme štěstí na tu, co syn dostal - protože on syna na nočník chodil, ale odmítal si říct komukoliv jinému než mě, takže by klidně vydržel třeba 5h nečůrat a zadržovat, než bych došla.
A tadle pí učitelka co ji dostal, byla úžasná, brávala ho s dětma na záchod (nechal se od ní posadit a to bylo vyhráno, jinak byl schopnej dělat i luk, aby se nenechal od nikoho usadit) a asi po dvou týdnech ho měla omotaného a začal si jí říkat a pak i její kolegyni se kterou se střídaly.
Mimo to vedla ty starší děti k tomu, aby mu pomáhali se obléct, obout.. a tak.. takže to byla velká úleva, že jsme dostali takovou úžasnou paní učitelku.

Syn do dneška na ní s láskou vzpomíná.

Je to už 6 let, v tý době jsem byla ještě tele a nevěděla.. a žila taky v představě, že dvouleté neodplenkované je ostuda...
dneska to vidím úplně jinak.