Přidat odpověď

IF,
ale ono to přece vůbec není o tom, jestli páry s více dětmi živoří nebo neživoří.
Taky to může být ryzí pragmatismus. NIKDY ti totiž NIKDO nezaručí, že v tom páru zůstaneš navždycky. Osobně bych se prostě obávala mít víc dětí, než kolik jich v případě nutnosti zvládnu SAMA uživit.
Jinak se rozhoduje ten, kdo má zázemí v rodině, nějaký majetek nebo úspory, a jinak ten, kdo žije s partnerem jen z toho, co on vydělá (a žena dostane od státu). Nebo by dle mého mínění aspoň jinak uvažovat MĚL.
A nemusíš o toho partnera přijít tragicky, např. že onemocní nebo bude mít smrtelný úraz. On prostě může odejít. I chlapi se třemi (a více) dětmi odcházejí od rodin. Co potom?
Osobně bych si to prostě "nelajsla". Ne kvůli nějakým Kanárům, tam jsem v životě nebyla a ani mne to neláká. A šampaňský nepiju, protože mi nechutná. Píšu to proto, že co do finančního zabezpečení jsem na syna SAMA, odjakživa, a není to moc prdel. I když uznávám, nemusel by mít takový komfort, jaký má. Jenže pro mne je důležité, aby ho měl. Mám ty priority prostě jinde. A teď nemyslím hadry nebo hračky. Myslím to, že pokládám za důležité, aby mohl jít kdykoli do kina, do divadla, do muzea, do ZOO... aby mohl chodit na jakýkoli kroužek, jet na školu v přírodě... jistě že to být nemusí, jen chci, aby to bylo, protože pro mne je to základní životní standard.
Ale to už tak moc nesouvisí s tím, co jsem chtěla napsat.
Prostě bych víc myslela na všechny možné varianty vývoje, než bych se pustila do "nadnormativního" počtu dětí.