Přidat odpověď

Tak mi nejsme domácí nikdo, přesto tchýně se něco dozví, s manželem si čile telefonují a za dva dny to ví švagrová, z tou si čile dopisují. Tchýně bydlí 400 km daleko, švagrová 20 a vždy ví vše dřív, než se stihnem vidětale co nechceme aby věděli, neříkáme. Docela pikantní bylo, má ještě syna v Praze, takže švára s 8-mičlennou rodinou, on nás nemusí, jako myslím celý zbytek rodiny tu, co jsme pohromadě, je nás tu 25 kusů. A když měl synovec svatbu, tak na ni pražáka nepozval neb se 10let neviděli. A tchýně, jeho babička, ač se na svatbě vůbec nepodílela, vzala telefon a ty pražáky pozvala sama. 8 lidí a nikomu nic neřekla. Protože to k nám mají 150km, tak jim řekla, že přespat můžou u nás. Tak v předveče svatby mi zaklepalo na dveře 6 lidí a hrnulo se dovnitř. Za půl hodiny, co jsem stála s hubou dokořán ve dveřích to volám synovcovi, že má u mě dalších 6 hostů, no ten se málem vyvrátil. Míst v hospodě bylo jen tak tak, bylo to našláplé a další stůl už se tam nevešel, navíc se stou rodinou nestýkají a nakonec z nich vypadlo, že se před 10 lety ošklivě zhádali a už se s nimi ani stýkat nechtějí a ještě s nimi slavit svatbu. Dopadlo to tak, všichni se zhádali ještě ten večer, nevěsta brečela, že se vdávat nebude, babi s dědou vyhrožovali, že tedy na svatbu taky nepůjdou, já přemýšlela, kde seženu peřiny a kde budou spát a pražáci se znovu do hloubi duše urazili a odjeli. Svatba se nakonec hodně vydařila, je to 2 roky, ale myslím, že tchýni doposud nebylo odpušťeno.