Přidat odpověď

kdysi dáááávno jsem v šestinedělí dostala vynadaný od své maminky, že jsem ještě neokopala cibuli. Byla jsem na tom dost špatně psychicky, malý nebyl v pořádku, špatně spal...

šla jsem do té cibule, prootže jsem se neuměla bránit, udělalo se mi zle, točila se mi hlava, malý celou dobu řval tatínkovi v náručí, já jsem okamžitě neměla dost mlíka - poprvé jsem se vzepřela tomu, že pro sebe bych si to okopala jindy nebo vlbec v tomto stavu, a nechápu, proč se mám starat o zeleninu bezdětným víkendovým.

Od té doby jsem na "společný" věci nešáhla a odmítám se angažovat.
Od té doby naši nechovají králíky ani slepice, my máme vlastní zahradu, i když neprakticky daleko od domu, a odmítám se na jejich zahradě podílet čímkoliv jiným než tak, že přivezu autem úrodu.


co máme děti, naučila jsem se víc prosadit, nedat se tak snadno do něčeho ukecat