Přidat odpověď

vidím tam víc věcí:

1) syn žárlí - novorozenec v rodině, ještě k tomu se zvýšenou péčí, plus pětileťák který už velmi dobře chápe ale taky už má docela "vyspělé" pocity jako že je mu něco líto a tak (mylně si myslíme že čím větší sourozenec tím méně žárlí).
2) v tomhle žárlení je utvrzen, protože je "odtrháván" od maminky na kterou byl 5 let zvyklý a musí si "najednou" zvykat na to být s tátou, se kterým byl v kontaktu méně a na jiné úrovni než s maminkou, nemysli si že pro syna to není stres učit se reagovat na dalšího dospělého
3) tatínek by si samozřejmě představoval že pětiletý kluk už má "rozum" a udělá "co se mu řekne", protože je přece "velkej" ale nepočítá s emocemi ani synovými ani svými vlastními....

Takže bych to rozhodně nelámala přes koleno že syn "odteď musí poslouchat tátu", takhle to nefunguje. Proč ty jsi zalezlá v ložnici s miminkem, proč to neudělat obráceně - tatínka nechat u miminka, se synkem zvládneš ranní "výpravu" ty, máte to v klidu a nacvičené, tatínek bude jen prostě "okolo", bude pozorovat, vypraví se taky, no a pak se ti dva "chlapi" sejdou u dveří, dáš jim oběma pusu a pustíš je do světa a budeš s mimčem doma. A když tatínek přijde z práce, samo že se může se synkem vyblbnout, ale můžeš jim dát ještě nějaký společný "úkol" - třeba vzít mimčo s kočárem ven - tak aby syn viděl že prostě odteď jste čtyři, dvě děti na dva dospělé, někdy to vyjde 1:1, někdy 2:2 a někdy 2:1..... A tatínek aby viděl že to fakt není jenom "prča" dělat tátu.