Ono je celkem jedno, jestli člověk buduje hřejivé rodinné zázemí, gang, nebo nízkoprahovou komunitu, ale musí to fungovat a členové musejí mít pocit, že je smečka nenechá na holičkách. Pravda, pocit svobody to nutně sníží, vždycky je třeba se ohlížet na ostatní členy. Lidské vztahy fungují na výměně, a dávání a dostávání by mělo být jakž takž v rovnováze, nebo systém není trvale udržitelný. Ten, kdo jen dává, vyhoří a nakonec ve své roli selže.
A vzhledem k tomu, že jsem už skoro v "pokročilém" věku, vidím kolem sebe (a koneckonců i v sobě), že i bouřliváci se nakonec usadí. Ono je zatraceně únavný být v padesáti svobodný(á) a sám(a).
Předchozí