Přidat odpověď

Limai, vzdej to, žádej ji o ta jídla, co umí a jinak to neřeš. Nemá to cenu...

Měla jsem dvě babičky:
Babička 1 vařila nejlíp ze všech lidí, co znám a měla obrovský rozsah jídel. Dokonce když dnes objevím nějaký zastrčený recept z oblasti Pyrenejí, táta ochutná, rozsvítí se jako žárovka a povídá, že to dělala naše babi už v roce 1947 na bůhvíčí narozeniny.

Babička 2 uměla kvalitně asi 5 jídel, zbytek KATASTROFA. Abyste věděli, o čem mluvím - řízením osudu se stala vedoucí hotelu, kam chodily na obědy děti ze základky, která neměla školní jídelnu. Sama vymýšlela, co a kdy se bude vařit, kontrolovala kvalitu atd. No a ty děti a jejich rodiče sepisovali i v dobách socialismu PETICE ze zoufalství nad těmi hrůznými pokrmy...
Zkoušeli jsme jí dávat kuchařky, ukazovat jí, jak se vaří, taktně jsme s ní probírali jídelníček a NIC