Přidat odpověď

Šetrně a diplomaticky nevím, takové věci říkám obvykle na plnou hubu.
Pravda je, jak psala Libik, že každý vaří podle své chuti a sám obrat "neumí vařit" je trochu nešťastný.
Moje máti do cca 45ti let uměla uvařit jen slepici na paprice a upéct řízek. Vařila babička (a vařila výborně, i když levně a samá "tradiční" jídla). Matka se naučila vařit až kvůli chlapovi, teď jí to sice jde o moc líp, ale NEBAVÍ ji to, takže když nemusí, nevaří.
Mám kamarádku, která výborně peče, ale ještě jsem nezažila, aby uvařila (upekla) maso, které by konzistencí nepřipomínalo podešev.
Jiná kamarádka vaří i peče sice dobře, ale "nejí očima", takže páchá takové ty zpotvořené nádorovaté knedlíky, halabala pomatlané buchty... další kamarádka při vaření zašpiní sporák, linku i podlahu způsobem, za který by prase mohlo dostat státní vyznamenání... prakticky všude je něco.
Nikdy jsem to nikomu nesdělovala šetrně a diplomaticky. Zajímavé je, že to nikdy neznamenalo, že by mne dotyčná/dotyčný už nikdy nepozval ke stolu.
Mmch., zajímavé je, že mně nikdy nikdo nevěřil, že umím vařit a péct. Když moje matka poprvé jedla nějaký mnou připravený oběd, pravila, že to není možné, protože přece nemůžu umět vařit, když jsem se to nikdy neučila a nedělám to pravidelně.