Přidat odpověď

Máme doma velmi živého čtyřletáka, se kterým jsou od roka problémy ve vztahu k ostatním dětem, které se polehoučku mírní(bouchání, strkání, kousání, házení pískem). Časem se to zlepšuje, ale vždy se objeví něco dalšího co zkouší. Když v září začal chodit do školky, hned byly problémy - strkal, bouchnul, škrábnul. Takto se choval nejen ve školce, ale i jinde. Nechtěl ani spolupracovat - cvičit, malovat, sedět v kroužku. Postupně se to zlepšovalo, odmala neustále vysvětluju, že to druhé bolí nebudou si s ním děti hrát, že je to ošklivé. On ví, že je to špatné, že se to nedělá. Ale on má den, kdy je hodnej, moc hezky se chová k druhým, až ho cizí maminky na hřišti chválí jak je hodnej, opatrnej k mladším dětem, krásně si hraje a pak den, kdy je neřízená střela - bouchá, hází pískem, kamínky, plácne lopatkou, strčí na skluzavce. Včera jsem přišla do školky a hned mi učitelka hlásila, že byl veliký problém s ním, strkal do dětí, bouchal a dokonce kousl, že chlapeček má otisk jeho zubů na ruce. A to proto, že děti se v šatně strkali, řádili a on jak byl rozjetej, tak kousl (to začal dělat je to cca 14 dní, zřejmě proto, že ho roční bráška 2x trochu kousl). Už nevím co s ním, ví, že se to nedělá, ptám se proč to děláš? A on mi odpoví, protože jsem ošklivej. Když už toho mám dost a vytočí mě, že to znovu udělal, mám sto chutí mu to oplatit, aby věděl, že to opravdu bolí. I když vím, že to není ta nejlepší cesta. Už jsem děsně unavená, neustále vysvětluju a mám pocit, že to nikam nevede.
Ještě musím napsat, že děti má moc rád, jakmile někam jdeme tak hned volá děti, děti, běží k nim, beze studu se přidá k hraní.
Jsme objednáni k psycholožce, už jsme tam jednou byli a tam mi nic nového neporadila, než to co dělám - vysvětluju, hlídám ho, ale stejně se dycky okamžik najde a on něco vyvede.
Budu ráda za radu jak na něj