Přidat odpověď

Já jsem učitelka, jsem se svojí prací spkojená, baví mě a naplňuje, cením si na ní hlavně toho, že je samostatná, mám velký prostor pro vlastní zodpovědnost, tvořivost, nemusím se nechat buzerovat od kdejakého polovzdělaného debila (pardon), jako to bylo, když jsem za trochu větší plat dělala ve firmě.
S platem jsem spokojená, objektivně by asi - vzhledem k společenému přínosu povolání- mohl být vyšší, ale mám dobrou šéfku a vysoký nadtarif. Nestěžuju si.
Nemusím ráno vstávat s pocitem, jestli to, co dělám, má vůbec smysl. Tohle pro mě znamená víc než peníze.
Nevystudovala jsem pedagogiku a tak si teď musím v buzeračním systému našeho státu za těžké peníze opatřovat příslušná razítka z PedF.
Ovládám tři jazyky.
Závist veřejnosti vůči učitestvu chápu, je to v principu elitní povolání, které nedokáže dělat každý.
Neprofesionálních kolegů se nezastávám, bohužel jsou, jako v každé jiné profesi.
Všem truhlíkům, kteří se myslí, že si úča válí kejty a po obědě jde domů, doporučuju týdenní stáž v základní škole, nejlépe na druhém stupni. Běžte se před ty děti postavit, zkuste je něco naučit, opravte jim slohy (umíte gramatiku, syntax?) a čtyřikrát ročně si poslechněte slaboduché kecy některých rodičů, co všude byli a všechno vědí a vámi, jako odpadem, hluboce pohrdají, aniž se kdy cokoliv pořádně naučili, získali alespoň základní stupeň profesionality v čemkoliv (třeba vyvážení popelnic).