Přidat odpověď

Znám pár učitelů, kteří se k dětem i rodičům a priori stavějí nedřazeně a mezi řádky jim dávají pocítit, jak jsou "ubozí". Z mé zkušenosti to dělají lidé, kteří získali praxi za totality. Pro ě překvapivé je, že tyhle učitelky jsou ale drtivou většinou rodičů hodnoceny jako "přísné ale spravedlivé", to že s dětmi i s nimi jednají jako s kusy hadru, jim nějak nevadí. Sem tam někomu ano, ale spíš vyjímečně.
U učitele, který je respektující a slušný, se -zase záleží na tm, jaká třída se sede- většinou rodičovstvo rozdělí do dvou frakcí. Mlčící spokojená větina, která nechodí na schůzky nebo jen formálně a prudící menina, která žije v přesvědčení, že když je někdo slušný, tak je debil a že ve škole vzdělaní ldé nepracují, protože by jinde mohli mít víc. Je zvláštní jak některým liem nedochází, že peníze nemusí být nutně měřítkem všeho.
Tihle lidé pak nadělají hodně zlé krve. Jsou velmi kritičtí k ostatním, ale vůči sobě maximálně benevolentní, často přesvědčeni, že je kritizovat nikdo nesmí, to je pak arogance.
V komunitě (kterou je každá školní třída) se chovají maximálně sobecky, často paraziticky a bezohledně, dokáží zničit nebo aspoň pošpinit každý kousek něčeho hezkého a tvůrčího, co se kdy děti nebo i dospělí pokusí udělat. Zajímají je hlavně známky, peníze a to, kdy šla která učitelka domů z práce.
Podobně jako neschopní nebo totalitní učitelé i takoví rodiče můžou udělat ze školy očistec. Dětem, které do té školy chodí.