Přidat odpověď

tos napsala pěkně, musím souhlasit ve všech bodech - pochlvala i větší možnost vylítání je podle mě základ, a taky ukončení té aktivity kterou narušuje svým "nevhodným" chováním. Myslím že jen vysvětlování "že se to nedělá" nepomáhá, protože ty děti potřebují ventilovat nějak své negativní pocity (jak by bylo vám kdyby se na vás někdo blbě šklebil nebo vám bral věci), spíš jako pomoct mu najít cestu jak tyhle pocity ventilovat "správně" nebo "vhodněji". Třeba jako "asi tě mrzí že si holčička vzala hračku první a ty sis ji chtěl zrovna vzít na hraní, tak pojď, zkusíme za ní zajít jestli by ji s tebou vyměnila za tvou jinou hračku", nebo "když si nechceš s tím klukem hrát, nemusíš hned na něj házet písek, stačí říct nechci, to přece umíš, ne?".... prostě dávat návody co by dělat MĚLY, ne je jen dirigovat co by dělat NEMĚLY. Já to tedy vysvětluju dost na začátku, potom už stačí jen napovědět - třeba u nás sourozenecká rivalita na jedné houpačce, tak jsem vysvětlovala oběma že se budou střídat v houpání, že nejdřív jeden, pak sleze a zase ten druhý atd, a dneska už zavelím jenom "střídat" a sice s otráveným výrazem ale hned vědí že je na řadě ten druhý. A pak vidím dceru jak vysvětluje kamarádce že se budou "střídat" ony.... zorganizujou si to už samy bez mojí asistence.

Fakt je ten, že sourozenci se navzájem dost inspirujou, i v tom dobrým i v tom nepříšliš dobrým, starší taky odkouká od mladšího kdejakou blbost (cucání palce, rozhazování hraček, tuhle chtěla čůrat pouze do nočníku a ne na záchod atp - tohle ale nepovažuju za zlobení, je to pokus o upoutání pozornosti a když se jí pozornosti dostane, zjistí že to vlastně dělat nechce).