Přidat odpověď

Fialko, to zní jako pohádka...
Morunko ahoj, sleduju tvoje trápení, známe se z jisté diskuze... už tam ani moc nechodím, starostí nad hlavu, ale efekt opačný... Víš, poprvé mne z práce vyštípala dvacetiletá holka, která mne nenáviděla od prvního okamžiku, aniž bych věděla proč. Byla mým garantem, "zpříjemňovala" mi zaučování jak se dalo, poštvala proti mně snad všechny kolegy, no a nakonec prohlásila, že se se mnou nedá spolupracovat. Vzalo mne to hodně, vždycky jsem se všemi vycházela, dodneška jsem s některými bývalými kolegyněmi ve spojení... Hledala jsem práci jak se dalo, nakonec jsem měla dvě možnosti a díky svému smyslu pro fér hru a naivitě jsem zvolila špatně. Týden před koncem zkušební doby, aniž mi předtím kdokoli cokoli vytknul či měl nějaké připomínky k mé práci mi paní výkonná ředitelka sdělila, že jsem se neosvědčila a že dávají přednost dívčině, která tam dříve pracovala. Jo, měla jsem ve zkušebce takové úžasnosti jako dost ošklivý rozchod s mužem, který si čím dál tím víc léčí bolístky alkoholem, tátovo úmrtí, průšvihy syna ve škole... tak jsem asi holt někdy měla ty "výkyvy", kdy jsem do práce dorazila s červenýma očima. Byl to pro mne šok, práce se dnes hledá velice špatně, zvláště v mé věkové kategorii a zaměření (jsem asistentka, ale umím jazyk, zvládám počítač celkem s přehledem, pracovala jsem na docela "reprezentativních" místech, včetně sekce ministra zahraničních věcí. To jsem opustila kvůli svému dlouholetému šéfovi, který mi kdysi pomohl a zaměstnal mne, když jsem se vracela po mateřské). Teď jsem druhý týden doma, měla jsem cosi přes kamarádku, ale bylo vidět, že jsem panu řediteli "nesedla" a že dělal všechno pro to, aby mne nemusel vzít. Den před podpisem již nachystané smlouvy mi sdělil, že mu investoři nepovolili to místo obsadit. Tak hledám, odepisuji a výsledek nula. Je mi z toho dost smutno, pracovat umím, chci, jenže nikdo nechce mne. Protože jsem v letech a nejsem v xichtu "nic moc". Mám tři dítka na studiích, splátky za rekonstrukci domu, s manželem jsme na rozchodu. Dle něj jsem nezodpovědná, posledně mi spočítal, na kolik jsem ho svou nezaměstnaností přišla... A taky tím, že jsem se v tom posledním zaměstnání prodala pod cenou. I když jsem mohla jít na lepší... jenže mi to řekli, až když už jsem dva dny pracovala. Jsem takový pitomec, co nechtěl po dvou dnech odcházet...
Morunko, drž se holka, chápu tvoje pocity, sama jsem se se vším tím ještě nesrovnala. Držím ti moc palce.