Jarmo, hodně dobře jsi to napsala - hledání práce je taky práce. Muž má nějak zakodované, že musí uživit a zabezpečit rodinu, jistě má sebevědomí na nule, nechce se mu do ničeho, opravdu bych poradila podporovat, pořád, i kdžy mu to poleze na nervy, nikdy nerezignovat.
Já byla v podobné situaci loni, sice jsem se nemusela obávat existenčně, ale když mě nikde nechtěli, tak jsem měla sebevědomí na nule. Pak jsem byl ana pohovoru v našem městě, dostala jsme se do užšího výběru do Prahy, tak jsem si řekla, že si s mamkou uděláme výlet, pohovor jsem brala jako bokovku k tomu výletu, byla jsem uvolněná, usměvavá, vtipkovala jsem, byla jsem sebevědomá - a ještě než jsem došla na metro, tak mi volali, že mě berou
)