Přidat odpověď

Christino, se zpožděním, třeba si to ještě přečteš: já tu svou cácoru taky sekýruju od rána do večera. Taky nechci mít doma rozmazlence, je to dost těžký - ale říkám si, že to prostě musím usměrňovat pořád dál a při tom čekat. Dost často dostane na zadek, protože u nás je to stejné, jak jsi říkala, už jsem pak na ni naštvaná permanentně. Jenže se nám často stane, že starší řeknu - nedělej to, a ona vzácně poslechne ale sekundu na to to udělá mladší - protože dělá všechno po ní. Takže se neustále okřikujou oba dva. Z trestů se dostaneme maximálně k tomu plácnutí přes zadek, když OPRAVDU NAPOTŘETÍ NEPOSLECHNE, protože když jednoho plácnu, přijde druhej a plácne ho taky, je to věčnej kolotoč.
Ale jak říkáš, zrovna tak si s tím nevím rady. Absolvovala jsem kurzy Respektovat a být respektován a četla všechno možné, a výsledek je stejný - znám spousty rad a pomůcek, ale asi to prostě musíme přežít. Nejhorší jsou ti, co řeknou: jaktože se dostala k lékům, to je nemáš schovaný? mám, na dvoumetrové lednici. A vysvětli někomu, že moje tříleté dítě vyleze na dvoumetrovou lednici. Sama bych nevěřila, nemít to doma.
A s mužským je to totéž. Dorazí večer, já už jsem doběla a on se a děti těší... tak místo aby poslechli a šli si čistit zuby, tak lítaj s tátou v pyžamech po zahradě....