Přidat odpověď

Venku se tak nevzteká, tam je to prostředí přecejen přívětivější - v lese, na hřišti... Do obchodu a na poštu si s ním poslední dobou troufám, jen pokud opravdu není zbytí . Když se někde zasekne (zakázala bych všelijaká ta houpadla) a já opravdu potřebuju jít, vezmu ho a jdu. Málokdy mám volné ruce, ale vždycky to nakonec nějak jde (třeba nesu dvě děti a ještě nákup ). To se stává docela často, že ho potřebuju dostat odněkud, kde se nedá nakojit mimino, někam, kde se nakojit dá. Taky nejsem dokonalá a občas znervózním, ale snažím se být v klidu, jinak následuje řetězová reakce u obou dětí. Pomáhá mi uvědomit si, že hypermarket fakt není ideální prostředí pro děti, že se tam mohou nudit a být frustrované, a že tutíž nemám právo po nich chtít, aby se chovaly bůhvíjak "slušně".