Přidat odpověď
ty otevřeš knihy. Já zavírám dítě. Ale už je velké. Když má tu svou "skvělou náladu" - už několik let ho žádám, aby odešel a přišel se pomazlit (i to dnes ještě dělá) nebo si popovídat až se zklidní alespoň natolik, aby byl schopen vnímat.
On ví, já vím, že v tu chvíli, kdy hystericky brečí, je marné skoro cokoliv. Pevné objetí zabíralo, když byl malý, teď to je jinde, v tu chvíli, kdy má ten vztek v sobě, prostě musí to nejhorší odeznít. Držím palce.
Někdy je to i věkem, u našeho syna - povahový rys.
Předchozí