Přidat odpověď

rozumim,připadám si dost podobně.

před dvěma lety se mi narodila holčička už ve 26.t.t.,k tomu 3letý syn doma. v tu dobu to začlo mezi mnou a manželem skřípat..ale z mé strany,prostě jsem tak nějak čekala v tu dobu větší podporu,že se o syna postará po dobu necelých dvou týdnů,co jsem byla v nemocnici,že mě tam více bude navštěvovat atd. atd..no,nestalo se tak..navíc chlapi toto berou naprosto jinak než my mámy..hlídání nemám naprosto žádné,obě babičky 50km daleko-což dálka není,ale pracují,a pokud,tak hlídají druhá vnoučata..
pak strašná péče o nedonošenou dcerku,cvičení x-krát denně,skloubit to s procházkami se synem,.pomoc žádná nikde..myslela jsem,že se zblázním..do toho neustálé nemoci obou,strach o malou,pořád zavřená doma...hrůůůza
musím říct,trvalo to rok. pak se to nějak začalo zlepšovat pomaličku,po krůčcích..
až teď téměř po dvou letech to tak nějak jde..takže bohužel nepomohu radou..chce to prostě ČAS..u nás to bylo o tom...
tak přeji hodně sil a ať se situace brzy zlepší!!