Přidat odpověď

Tak tady o tom přemýšlím a řekla bych, že to nejdůležitější nemůže předat škola, ani vlastně jen sexuální výchova, ať už školní nebo domácí. Totiž podle mě nejlepší prevencí před takovými promiskuitními excesy a snad i předčasným zahájením pohl. života je zdravé sebebvědomí a sebeúcta a taky vědomí, že jsem milován, protože jsem, ne za zásluhy ne za to, co pro druhého dělám. Tohle mě tenkrát chybělo, když jsem se v necelých 15 z velké zamilovanosti spustila s 20 letým klukem. Já byla vychovávaná tak, že láska je za něco, budeme tě mít rádi, když se budeš dobře učit, dobře chovat, když budeš poslouchat, rodičům to nevyčítám, mysleli to dobře a jinak to prostě neuměli, ale myslím, že jsem měla tenkrát pocit, že aby mě měl rád, musím dělat, co se jemu líbí. Dopadlo to celé blbě, velmi brzy mě odkopnul a já byla moc zraněná a zmatená a reagovala jsem úplně pitomě, začala jsem být promiskuitní, naštěstí to netrvalo dlouho, než mě došlo, že takhle mě nikdo rád mít nebude, že se mi všichni jen za zády posmívají. Dneska při pohledu zpět mě to děsí, co všechno se mi mohlo stát a hrozně mě to pokazilo mládí. Takhle se tady svěřuji, ale je to 25 let a dnes jsem úplně někde jinde, píšu to proto, abychom se poučily jako matky, sexuální výchova začíná u toho, jak milujeme naše děti, zda-li jim dokážeme dávat lásku bez podmínek a podporovat je, aby měly zdravé sebevědomí, poučení o technikách a antikoncepci je vlastně vedlejší.