Přidat odpověď

Jani... zastav se, a dejchej... náááááááááádech, výýýýýýýýýýýýýdech, nááááááááááádech, výýýýýýýýýýýdech... a kup si při první příležitosti špunty do uší abys nemusela poslouchat kecy okolí...

Já už se jen tupě a přiblble směju když poslouchám kecy typu "já bych ho řezala od rána do večera, nemluví protože se mu nevěnuješ, proč si nechce číst, proč si nechce hrát..."

Nechce.. je takovej, je svůj a nakonec to není tím "že se mu nevěnuju" ale tím že je opravdu "nemocný"... Byla mu diagnostikována vývojová disfázie s podezřením dokonce na autismus (návštěva psychologa nás teprv čeká)...

Tím nechci říct že by vás čekalo něco podobného proboha to néééééé, ale prostě jsou děti klidnější (ano mám doma vzornou holčičku která u knihy vydržela celé dopoledne a vzorně si skládala puzzle, a mám doma "nevychovaného vzteklého hajzlíka" s podezřením na ADHD který nevydrží na místě. Knížku mu nevnutíš ani pod hrozbou hrdelního násilí, věci jen rozhazuje, proč by je skládal... a keců o tom jak ho má dostat do latě už pouštím jedním uchem tam a druhým ven...

Radu nemám.. chce to čas.. tvůj syn je ve věku kdy si poněkud bouřlivěji než by někteří příbuzní a tetky na vsi si představovali, stanovuje hranice...

Buď milá, pevná a důůůůůůůůsledná aby ti hranice brzy pochopil.. a na záchvaty vzteku můžeš vyzkoušet i metodu pevného obětí, odveď jeho pozornost, odveď ho vyvztekat do bezpečné místnosti, ať přijde "jako hodný kluk"...

A mluvení neřeš.. to ještě přijde