Přidat odpověď

Nečtu, co psali jiní, tak možná budu něco opakovat - ale aspoň kdyžtak uvidíš, jakých názorů je více Takže: nejsi špatná. Jsi jen v těžké situaci, na kterou jsi nebyla připravená a kterou zatím neumíš uspokojivě řešit. Nemusíš se stydět za své pocity. Naopak, je dobře, když si je otevřeně přiznáš. Je to lepší, než si něco nalhávat a být pak nešťastná matka nešťastného dítěte. Pokud se tvé pocity nezmění ani po porodu, dej dítě bez výčitek k adopci. Je spousta bezdětných lidí, kteří na takové miminko čekají. Pokud bude zdravé, má velkou šanci dostat se rychle do rodiny a prožít úplně normální život. Co si o tom pomyslí okolí, to vůbec neřeš - je to tvůj život, nikdo z nich ho za tebe žít nebude, starat se o tvé dítě také nebude. Může se ale stát, že až porodíš, máma se v tobě objeví a tvé pocity se změní - nech tedy konečné rozhodnutí až na potom a dobře ho zvaž. Třeba ještě budeš nakonec ráda, že miminko máš. Ať se rozhodneš jakkoliv, rozhoduj se hlavně jen a jen podle sebe